Historie včelařství

 

Včely fascinují člověka již od pradávna. Lidé si včel vždy nesmírně vážili, protože jim poskytovaly med, dlouhou dobu jediné sladidlo a později také vosk využívaný pro výrobu svící.

 

Původním přirozeným příbytkem včel byly nejčastěji dutiny stromů, skalní pukliny, otvory v zemi a další místa kde byly chráněné před nepříznivými vlivy a škůdci. Člověk vyhledával volně žijící včelstva a vybíral jim med a vosk. Zásahy to byly nešetrné a často znamenaly likvidaci včelstva. Tento způsob se proto nazývá kořistnické včelaření. Později se lidé začali starat o včelstva žijící v dutinách stromů, v tzv. brtích, od toho brtníci a brtnictví. Protože včelí příbytky se nacházely často ve značné vzdálenosti od lidských a mnohdy na nepřístupných místech, začali si je lidé přesouvat blíž k obydlí. Toto období se považuje za počátek domestikace včely medonosné. Uřezané duté kmeny stromů se nazývaly kláty. Později se vydlabávala dutina do zdravých kmenů. Takto vyrobené kláty již měly na zadní straně dvířka, takže ošetřování včelstva bylo již snadnější. S rozvojem řemesel vznikaly včelí úly nejrůznějších tvarů a velikostí, které zobrazovaly např. postavu člověka nebo různých zvířat, nejčastěji medvěda.

 

 

Tyto figurální úly můžeme dnes najít hlavně v muzeích a skanzenech. K výrobě úlů se používala často také sláma, slaměné úly se nazývají košnice, které měly nejčastěji tvar zvonu. Ve všech uvedených typech úlů stavěly včely divoké dílo, byly to plástve přilepené ke stěnám a ke stropu. Aby včelař získal med, musel plástve vyřezat. Od 18. století se projevuje snaha zpřístupnit včelaři včelí dílo tak, aby jednotlivé plásty šly samostatně vyjmout. Vznikl rámek a díky němu i rozběrné dílo. Díky tomuto pokroku mohli lidé hlouběji poznat život včelstva, jeho biologii, produkci, nemoci a vlastnosti. Dnes se včelaří především v moderních nástavkových úlech, které poskytují vhodné podmínky pro včelstva a usnadňují jejich ošetřování.