Život v úlu

 

Včela medonosná žije a dokáže přežít jen ve společenském seskupení zvaném včelstvo, proto ji řadíme k sociálnímu hmyzu. Včelstvo tvoří tyto složky: jedna matka, přechodně několik stovek trubců, několik desítek tisíc dělnic, plásty, plod, zásoby medu a pylu. Ve včelstvu vše funguje velice harmonicky a všichni se vhodně doplňují. Jednotlivé složky nemohou existovat samostatně. V průběhu roku se počet jedinců mění. V době biologického klidu, tedy v zimě, se počet jedinců pohybuje od deseti do dvaceti tisíc, v produktivní době je jich padesát až šedesát tisíc. Vzájemné vztahy mezi jednotlivými pohlavními formami nejsou stejné. Chování matky k trubcům a naopak je kromě období páření naprosto lhostejné, chování matky k ostatním matkám je nepřátelské, matka se snaží další matky, s nimiž přijde do styku usmrtit. Výjimkou je jen tichá výměna matek kdy matka nechá za své přítomnosti vychovat matku novou a nechá se dobrovolně usmrtit, aby svému včelstvu zabezpečila lepší budoucnost a výkonnější matku, nebo při rojení kdy se mohou po krátký čas tolerovat. Vztah mezi matkou a dělnicemi je velice úzký. Dělnice matku neustále doprovázejí, krmí a čistí. Matka vylučuje feromon – mateří látku, kterou dělnice neustálým dotýkáním roznáší po celém úlu. V okamžiku kdy je mateří látky v úlu nedostatek, např. po uhynutí matky, začnou dělnice okamžitě vychovávat matku novou. Vzájemný vztah mezi dělnicemi a trubci je na úrovni krmení trubců. Trubci jsou v úlu jen v produkčním období, koncem léta jsou z úlu bezmilostně vyhozeni. Včely dělnice obstarávají veškeré práce v úlu, vyrábějí teplo, krmí plod a matku, shromažďují zásoby pylu a medu, staví dílo a brání úl před vetřelci.